"To máte tak, paní Müllerová," řekl by asi dobrý voják Švejk, kdyby se ho ptali na autora jeho životopisu. "Oni toho mýho Haška taky odveleli. Nejdřív dělal, že má revma, pak radši na podzim roku 1915 v Haliči přeběhl k Rusům, aby nemusel střílet do lidí, protože z toho vždycky hrozně bolí hlava a je u toho průvan."
Zde předkládám komisi ucelené, vědecko-fantastické, avšak přísně pravdivé hlášení o tom, co se s tímto tvůrcem dělo v Rusku. Jak se dostal až do orenburských stepí, proč si domů přivezl novou manželku, přestože jednu už měl v Praze, a proč je vlastně celá ta ruská historie jeden velký byrokratický omyl, který se mu podařilo přežít jen díky obrovské zásobě ironie.